Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pověsti

Pověsti z Krásenska

 

Nalezený zvon 

 

Jednó pásl na Krchuvko pastéř stádo prasat. Jak tak ho teho stáda seděl, viděl, že jedna sviňa pořád ho nečeho reje. De se podívat blíž a to hoviděl cose velekýho, jako ze železa. Hneď se tam nahrnolo plno ledí, kopale tam a vekopale velké zvon. V Krásensko tehdá kostel nebel, a tak dale ho do Postiměra. Tam je doposavad a dež pré zvoní, tak to vepadá jako kdebe říkal: sviňa mně verela, panna mně našla, skažte jo pozdravit, habe sem přešla.
 

 

Obecní boty

Ve století sedmnáctém byl velký nedostatek kněží, a proto mnohé osady, i když dříve měly svůj kostel a kdysi i vlastní faru, bývaly přifařeny do větších obcí, někdy i několik hodin cesty vzdálených. Tak také i Krásensko od r. 1658 do r. 1731 patřilo k farnímu kostelu v Pustiměři, odkud pro neschůdné cesty prý kněz věřící ve víře síliti a těšiti přicházel. Tehdy celé okolí bylo pokryto neproniknutelnými hvozdy, kam nebylo cest a stezky na nebezpečných místech, přepadávány byly lupiči, kdy dravá zvěř slídila ve žlebech a houštinách a lid úpěl pod jařmem poddanství, tehdy musel každou neděli a svátek jíti z Krásenska, ať to bylo v létě nebo v zimě, někdo do kostela. Chození toto dle vypravování starých občanů dálo se s pořádkem po domovních číslech. Na koho tato povinnost připadla, musel brzy vyjíti, aby došel včas do kostela pustiměřského. Když přišel domů, tak celá vesnice ho očekávala za zvědavosti, jaký byl pořad služeb božích, co nového je ve světě, kterého bude svatého atd.

Jelikož z Krásenska do Pustiměře je hodně daleko, cesty nebyly skoro žádné, jen neschůdné hvozdy a hluboké lesy za Studnicemi. Je proto pochopitelné, že po takové daleké a neschůdné cestě se velice opotřebovala obuv těch, kteří do kostela museli jíti. Aby ten, kdo šel do kostela, nemusel trhat svoje boty, byly u rychtáře v Krásensku veliké, těžce okované boty, které se hodily na každou nohu. Jak pohodlně se našim předkům v botách chodilo, nevíme, nezachovaly se žádné zprávy, ale možné je, že za letního času mnohý šel raději bos, než by boty obul a boty nesl přes ramena.
 

 

Původ jména Německé a Moravské Prusy


 

V jedné pověsti o původu jména Moravské Prusy se vypráví, že v Pustiměři, v ženském klášteře byla představená abatyše rodem z Pruska, která však uměla dobře moravsky. Když zestárla, odstoupila toto místo své příbuzné, která ale uměla jen německy. Odstoupivší abatyše si vyvolila za svoje letovisko krajinu ovčárny, tam, kde nyní stojí dvůr. Svůj malý klášter -letohrad dala si vystavět tam, kde nyní stojí pivovar. Měla zde i pole. Proto, že uměla moravsky a byla rodem z Pruska, nazvané je toto její nové obydlí Moravské Prusy.


 

Představená v Pustiměři si dala zařídit ovčárny a hospodářství pod Pustiměří a protože mluvila jen německy, nazváno místo toto Německé Prusy.


 

Odstoupivší představená měla sebou sestřičku Málku, kterouž měla velmi ráda, a proto jí dala vystavět též ovčárny v místech, kde nyní stojí Málkovice.

 

 

 


 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA